V Americe se potýkají s masivním rušením a fúzováním knihoven, zejména těch menších. Lidé tento problém vyřešili velice chytře. Dělají si vlastní malé knihovny všude okolo. Co k tomu říct? Proč to není i u nás? Mohla by to ve svém městě organizovat místní knihovna nebo knihkupectví! 

Little Free Library jsou malé skříňky, do kterých lidé dávají své knihy buď k vypůjčení nebo výměně. Svoji malou knihovnu si můžete buď koupit nebo sami vyrobit. Knihovnu si pak vystavíte před dům, před obchod, dáte ji na roh ulice, prostě kdekoliv vás napadne (a kdekoliv smíte). Najdenou je celé město "zamořené" knihovnami, stačí přijít a vzít si knížku dle vašeho vkusu. Lokace jednotlivých knihoven pak můžete sledovat na webu http://www.littlefreelibrary.org/.

(download)

Click here to download:

little-free-library-ArrvCuFAcFjewmnzguuD.zip (2.32 MB)

Autoři projektu tak chtějí jednak podporovat u lidí čtenářství, posilovat místní komunitu a přimět lidi se setkávat. Možná nás Čechny napadne otázka "A nekradou se ty knihy?" Prý ne, nemůžete totiž ukrást knihu, která je zadarmo:) 

Little Free Library na BBC. Fanděte projektu na Facebooku a postavte si vlastní knihovnu! Jarda Faltus dnes může za to, že píšu tento post. Takže díky!

Jižní část Španělska a Itálie byly oficiálně ponechány svému osudu. V Bangladéši, který se propadl do moře, vypukl mor a hrozilo, že se epidemie rozšíří do celé Asie. Spor mezi Indií a Čínou kvůli zdrojům vody v Himálaji vyústil ve válku. Spojené státy uzavřely hranici s Mexikem, na což drogové kartely odpověděly řízenými střelami: Cílem se stala města Los Angeles a San Diego. Lesní požár v Amazonii se nepodařilo uhasit, hořící oblasti se nepovedlo izolovat ani proražením nových říčních kanálů pomocí výbušnin. Rozpoutané války nebo ozbrojené konflikty na území Evropské unie: 13, většina na hranicích. Odhadované množství klimatických běženců na zeměkouli: 650-800 milionů lidí. Pandemická varování: H3N3, malárie, tuberkulóza, ebola, mor. Odlehčení na závěr: Čerstvě zvolená Miss Finska věří, že na jaře bude všechno mnohem lepší.

Už dlouho jsem nečetla tak výbornou knihu! Antti Tuomainen není jen autorem krimi, je autorem mnoha žánrů, které umně spojuje do jednoho příběhu. Českému čtenáři se do rukou dostává jeho nejnovější kniha s názvem Léčitel, kterou se vůbec nehodí zaškatulkovat do žánru severské detektivky. Antti totiž definuje žánr sám o sobě: směs sci-fi, krimi a lovestory, tak trochu existenciálně-ekologické drama. Rozhodně je to kniha, kterou musíte číst!

Jsou dva dny před Vánocemi, nacházíme se v Helsinkách v blízké budoucnosti (je to cca 2030 a dál) a před očima máme učiněné peklo. Svět už nehraje podle zavedených pravidel, přichází doba, kdy se příroda lidem mstí za jejich hamižnost. Války, klimatické změny, uprchlíci, násilí, chudoba, knihovny, divadla, muzea, školy a jiné veřejné budovy jsou zavřené, nemocnice jsou přeplněné, na policii už ani nemá smysl volat a stále nepřestává pršet. Lidé se snaží přežít, jak jen to jde, žít dál své životy a udržet je alespoň trochu v normálu. V nastálém chaosu se ztratí reportérka Johanna, která je na stopě tzv. Léčiteli. Vraždí průmyslové magnáty, kteří dostatečně nemysleli na ekologii a trvalou udržitelnost a zaslepeni touhou po penězích dostali tuhle planetu na pokraj zhroucení. Jsme svědky konce jedné civilizace, kde mnozí už rezignovali a jiní si myslí, že svět může být ještě "vyléčen".

Po Johanně na vlastní pěst pátrá její manžel, básník Tapani, a zjišťuje, že případ L je ještě zapletenější, než se na první pohled zdá. Sahá hluboko do minulosti a ukazuje, že i nejlepší přátelé a na první pohled bezbranní ubožáci mají špinavá tajemství.

Léčitel je výborně napsaná kniha, plná skvělých metafor a dialogů. Antti poutavě vykresluje svět, ve kterém lidstvo zabíjí samo sebe a zároveň ještě věří v lepší zítřky. Na osudech různých lidí vnímáme zoufalství i naději doby. Přimíchejme skvělou zápletku a upřímný milostný příběh. Láska je modrou tečkou na věčně šedém nebi. 130 % dávám závěru knihy, který je dráždivě nepochopitelný a otevřený.

Léčitele brzy nabídne Kniha Zlín také jako reading copy pro blogery, takže si to rozhodně nenechte ujít (přihlaste se k odběru newsletteru, sledujte web, Facebook nebo Twitter). A vy ostatní si zaškrtněte 21. května, jako den, kdy na trh přichází naprosto neobyčejná kniha, popř. si nastavte hlídacího psa!

P.S. Název tvoří citace z knihy (je v ní v různých variacích vložená do úst mnoha postavám).

Ukázka z knihy:

Švédský ostrov Gotland je vcelku poklidné místo, turisty vyhledávaná destinace, kraj provoněný solí a zamořeným beruškami. Místní policejní oddělení sídlí v ošklivé budově bez klimatizace a má jen 12 členů. Málokdy se tu něco děje. A pak se něco pokazí. Na jedné pláži u Fröjelu je nalezena mrtvá žena. Nahá, zabitá sekyrou s vlastními kalhotkami nacpanými v ústech. A v horkém létě nebude (a není) první obětí. Komisař Anders Knutas [Andrš Knýtas] tuší, že najít vraha nebude jednoduché, je totiž téměř neviditelný, stejně jako byl celý svůj život.

Pokud sáhnete po knize Neviditelný švédské autorky Mari Jungstedtové, nečekejte víc, než skvělou detektivku. Možná jsme poslední dobou trochu rozmlsaní komplikovanými hrdiny jako je Harry Hole nebo Lisbeth Salander, možná jsme zklamaní, když nám severská krimi nepřinese navíc nějaký ten šťavnatý společenský problém, možná jsme už zapomněli na to, jak příjemná je prostě jen dobrá zápletka a kvalitní detektivka ve stylu Agathy Christie. Taky jsem byla zklamaná, když jsem zjistila, že policajti na Gotlandu jsou vcelku normální lidé bez superschopností a oběti vedou vcelku běžné životy bez extra špinavých tajemství. Harry Hole je chybující alkoholik neustále porušující pravidla, Anders Knutas je normální policajt s milující rodinou, který žije vcelku zdravě, jedná velice férově a podle pravidel (na začátku jsem si ho představovala jako mladšího Petera Falka - hrál slavného Columba - než zhruba v třetině knihy dal pár bazénů, což mi k němu trochu nesedělo a umazala jsem si v představách lenivý pupík). A tak to má být! Je čas si oblíbit taky normální lidi a přestat očekávat, že každá současná detektivka musí mít alespoň trochu úchylného nebo asociálního hrdinu.

Neviditelný nám nabízí zcela reálnou situaci, s reálnými postavami a s reálnou zápletkou. Tento příběh patří mezi ty, které se opravdu mohly stát! Navíc mu přičtěme k dobru rychlý spád. Děj vás ani chvíli nenudí, můžete si odškrtnout příjemné vtažení do děje i celého vyšetřování a neustálé opakování důkazů a zjištěných faktů vám dá pocítit, jak se takový vyšetřovatel asi cítí, když si pořád dokola v hlavě omýlá, co se to sakra stalo a jak to do sebe (ne)zapadá. Styl psaní není zrovna filmový, připadá mi spíše fotografický. Při čtení jsem jakoby cítila cvakání policejních foťáků na místě činu a v hlavě mi běžel děj v obrázcích. To ty rychle po sobě jdoucí krátké věty. V knize není ani slovo navíc.

Hodně se mi líbily pasáže, které přibližovaly myšlenky vraha. Pomohlo mi to pochopit, proč jedná tak, jak jedná. Je to maniak a je fajn celou dobu vědět proč.

Knihu v půlce dubna vydává Kniha Zlín a později se dočkáme také e-knihy! Ukázka z knihy

Těším se na další díl s názvem Této tiché noci. Konečně bude na Gotlandu pěkně zima (netajím se tím, že mě severské detektivní léto moc nebere).

Občas potřebuje každý někam uniknout, nebo má chuť se schovat, popř. se vydat na průzkum a objevit něco nového a vzrušujícího. Tak směle do toho, hranice mezi skutečným světem a příběhy je velice tenká. 

Nedávno jsem na netu objevila tuto fotku a okamžitě se zamilovala do myšlenky, že "vstupy" do fikčních světů jsou všude kolem nás. Jen se pořádně dívat! Tak jsem se chvíli dívala a nakonec se rozhodla, že taková místa je třeba řádně označit. Proto vznikla sada nálepek, kterou právě dávám k dispozici. Budu ráda, když si arch kdokoliv vytiskne, nastříhá a polepí celé okolí. Třeba to v kolemjdoucích vzbudí zvědavost, jakže vypadá svět naruby za zrcadlem nebo tajnými dveřmi, kudy se ještě dá vstoupit do Narnie nebo kolik cest vede na Ministerstvo kouzel.

A do komentářů přidejte tipy na další světy a místa. Možná spolu vytvoříme další sadu!

(download)

Click here to download:

jak-tenka-je-hranice-mezi-skutecnym-svetem-a-pribehy-GIszAkfJrJcynCmoHrHD.zip (5.92 MB)

Nálepky ke stažení:

A na závěr ještě jeden tip: Pokud se zajímáte o fikční světy taky trochu z akademického hlediska, našla jsem celkem pěknou bakalářku s názvem Fantastické fikční světy a přirozené světy v žánru fantasy.

Jo Nesbø píše vynikající detektivky a za sebou má také skvělý thriller. Teď přichází na řadu jeho knihy pro děti! Zapomeňte na Děti z Bullerbynu nebo Pipi dlouhou punčochu. Bulík (chcete k tomu něco dotat?), Líza (Prdolíza) a pološílený doktor Proktor by mohli ovládnout obálky všech velkých magazínů od Mateřídoušky až po Vogue! Kdyby chtěli:)

Vítejte v Oslu. V kanálech pod městem žije kromě rattus norwegicus i třicetipětiletý mongolský hryzec a anakonda veliká jako díra v plavačáku se zuby o velikosti zmrzlinových kornoutů. Vše, co najdete v Bulíkově knize ZVÍŘATA, JEJICHŽ EXISTENCI BYSTE SI RADĚJI NEPŘÁLI, očividně existuje. Včetně sloních hlemýžďů, kteří žijí na zahradách slepé ulice, která má na cedulkách napsáno "Dělová".  

Právě v této ulici žijí naši hrdinové: chytrá Líza, ještě chytřejší (a o to menší) Bulík a starý doktor Proktor, který právě vymyslel prdicí prášek a také silnější prdonautí prášek vyrobený pro potřeby NASA. Vítejte v příběhu, který vás okouzlí svým humorem, laskavostí, absurdností a naprostou upřímností. Určený nejen pro děti, ale také pro ty, kteří umí ocenit pořádný maratónský prd (nesmrdí a naučí vás létat až k oblakům, co vypadají jako přejedení nosorožci).

Těšte se na pořádné dobrodružství v kanálech s obří Annou Kondou, co má ráda, když jídlo pořádně křičí i velkolepý únik z nejstřeženějšího vězení v severní Evropě (snad kromě Finska). Těšte se na Bulíka, který umí nasadit ten nejlepší výraz smutného velblouda, vyvolává ve vás záchvaty sympatie při každé slovní přestřelce s paní Strobeovou a jednou viděl z vrcholu fontány na Kurfürstendammu až do Polska.

Tuhle knihu budete milovat! Nejen že se fantazii meze nekladou, ale navíc máte nakonec pocit, že se to všechno skutečně mohlo stát. A jedno velké plus za ilustrace Pera Dybviga!

Vydalo nakladatelství Jota.

Před třemi minutami jsem dočetla 6. díl ze série o detektivu Harrym Holeovi s názvem Spasitel. Verdikt? Brilantní a intenzivní.

Četli jste Nemesis, Pentagram a říkáte si, že už to lepší být nemůže? Záleží na tom, jak se na to díváte. Jo Nesbø podle mě už dávno dosáhl vrcholu, teď už mu jen zbývá tam v dalších dílech v různých variantách balancovat a neuklouznout. A Spasitel jednoznačně nespadl. Nicméně stále neumím říct, která z těch 3 knih je pro mě best:)

Ocitáme se v promrzlém Oslu (a za tu zimu dávám plus – zkuste v noci vylézt na balkón, až bude Harry někde postávat, kouřit, přemýšlet, čekat na NĚJ). A máme problém. Nájemný vrah, bez schopnosti se bát, s tabletami do pisoárů v kapse a osmi nábojemi v pistoli. Náš první spasitel v příběhu. Jak už je ale u Nesbøho zvykem, není jediný. Jo Nesbø vám hned na obálce řekne, co bude hlavní backmotivem jeho zápletky. Stejně jako nemesis (vykonavatel osudu) a pentagram prostupuje i spasitel do různých dějových linií, situací a postav a je jasné, že není spasitel jako spasitel. 

Děj se v první půlce dost táhne, může se zdát příliš vleklý a nabitý zcela zbytečnými informacemi. Jakmile se ale přehoupnete přes cca 56 % knihy (čtu v Kindlu), pochopíte, že vše, co vám Nesbø naservíroval nutně potřebujete udržet v hlavě. Hned v úvodu doporučuji pekelné soustředění, protože se nám na prvních stránkách (procentech) knihy prolínají hned tři příběhy najednou bez jasného oddělení, jeden dialog navazuje na jiný (v jiném čase a prostoru). Dokonale naplánováno! V průběhu knihy si v určitých momentech už říkáte, že víte, kdo je vrah (resp. objednatel), nad závěrečnými větami se ale stejně usmíváte a víte, že tohle byste neuhádli. 

Zajímavé je, že ve Spasiteli víme o vrahovi (resp. vykonavateli) mnohem více než v předchozích dílech (trochu Columbovské), díváme se často na věci jeho očima, známe jeho dílčí motivy, jeho postup, chyby, jeho příběh a způsob myšlení. Nevíme ale proč (resp. pro koho a proč) to dělá a on sám to neví také. "Vědět kdo je snadný kousek skládačky. Bývá to zpravidla ten, kdo se nejvíc nabízí. Manžel. Nejlepší přítel. Chlapík s čistým trestním rejstříkem. A nikdy zahradník."

Jako vždy se můžete těšit na skvěle vymyšlené scény – oko vycuclé vysavačem, Japonec, co si uřeže malíček bajonetem a spálí, sebevrah, co zmáčkne spoušť palcem u nohy... to jsou momenty, které navzdory své nechutnosti ukazují, že Nesbø ještě nevyčerpal zásobu dokonalých záběrů. Těšte se na spoustu drobných příběhů a linií, které se nakonec spojí v jedno. Těšte se na odhalení Krále, který stojí za Princem (pokračování příběhu pašování zbraní), těšte se na exotiku (tentokrát Chorvatsko), těšte se na úžasnou detektivku, po které vás bude svrbět celý člověk natěšený na další díl. A těšte se na neodolatelného Harryho Holea, který je zase trochu jiný, i když to podstatné zůstává:

• Stále stejný problém, který je třeba řešit. Ví, že není dokonalý, miluje hudbu, která reflektuje vše, má rád Olega a nikdy nechybí zdravá dávka sarkasmu:

"Pch," odfrkl Oleg. "Všechno se dá spravit."
Harry upřímně doufal, že tohle tvrzení je pravdivé, ale v některých dnech o tom silně pochyboval. Přesto začal neurčitě uvažovat o tom, jestli by neměl Olegovi představit kapelu Jokke & Valentinerne a jejich album s názvem znějícím právě 'Všechno se dá spravit'. Ale po krátké úvaze došel k názoru, že Olegova matka, Ráchel, by tu souhru – totiž fakt, že její bývalý milenec a alkoholik cpe jejímu synovi písničky o tom, jaké to je být alkoholik, napsané a hrané mrtvým feťákem – sotva ocenila. 

Harry se rozhlížel po mléku do kávy. Nedávno si ho tam začal přidávat.
Nepochybně známka toho, že stárne.
Před několika týdny si pustil neoddiskutovatelně mistrovské dílo skupiny Beatles, desku 'Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band', a byl zklamán. Taky zestárla. 

• Stále nízké sociální cítění a smysl pro takt:

"Jak si to mám pamatovat?"
"To je mi ukradený, koukej si vzpomenout." 

• Stále stejný poeta, který vytáhne klasika v tom pravém okamžiku, stále sám za sebe a na sebe:

"Pak zazvonil ještě jednou.
"Vlámat se dovnitř či nevlámat se dovnitř," šeptl Harry. "To je oč tu běží."
"V tom případě bychom měli nejdřív zavolat státnímu zástupci a opatřit si povolení k domov..." Hádejte:)

• Stále stejné chyby a návraty (jestli máte pocit, že Harry ve Spasiteli málo chlastá a nemáte tak moc možností se na něj zlobit, určitě si to později spolu vynahradíte):

Harry sevřel lahvičku třemi prsty. Pal zaklonil hlavu a obsah si nalil do hrdla. O čtyři vteřiny později se už skláněl nad záchodovou mísou a zvracel oběd z letadla.

Předstoupila začínající popová hvězdička a zazpívala známý žalm s tak svůdnými nádechy, náznaky sténání a tolika feelingy na posledních slabikách, že její přednes připomínal úplnou tonální horskou dráhu, jakou by jí záviděla i Mariah Carrey. Harrymu se na okamžik zazdálo, že ho potřeba napít se doslova převálcuje. Dívka však nakonec přece jen zavřela ústa...

• I konec je veskrze holeovský, ale to už citovat nemůžu:)

A malá anketa na závěr: Jak podle vás vypadá Harry Hole? (A užijte si tu fantazii, než Martin Scorsese natočí Sněhuláka a dá Harrymu tvář.) Níže sdílím portrét Harryho Holea, jak by měl podle Nesbøho popisu vypadat (namalováno stejnou technikou, jako když svědek popisuje pachatele). 

Spasitel vychází 14. března v Knize Zlín. Fanděte mu na Facebooku.

Dospělí málo čtou... dětské knihy. A mám na mysli opravdové čtení, nikoli předčítání. Kdy jste naposledy navštívili knihkupectví a místo kritiky opěvovaného románu s nálepkou nadčasovosti a hlubokomyslnosti, na kterou se snažíte dosáhnout, si koupili něco tak prostě krásného jako je dětská kniha? Zkuste to. Je to neobyčejně příjemné.

Doma mám velkou knihovnu. Není pro parádu a pro návštěvy. Ale kdyby byla, tak si doprostřed do výšky očí nenaskládám klasiky, za které mě budou známí plácat po zádech a říkat si "hm, intelektuálka", vystavím si tam svoje dětské knížky. Neodmítám vyrůst (už jsem celkem bezbolestně vyrostla), ani nejsem přehnaně infantilní, ani nikde neprohlašuji, jak velké dítě ve mě dřímá. Opravdu se cítím dospělá. Čtení dětských knih pro mě neznamená popírání dospělosti ani únik nebo snahu nahlížet svět dětskýma očima, naopak je to přirozená součást mého dospělého já.

Ale abych to moc nepitvala, ono to totiž není vůbec důležité. Dnes je důležitá úplně jiná věc, dnes vám chci představit 3 mé aktuálně nejoblíbenější dětské knížky, které byste si měli přečíst... kvůli sobě a z jakéhokoliv důvodu, který si vymyslíte!

Na kraji lesa stál starý opuštěný dům.

Jediný sympatický pavouk na této planetě se jmenuje Čenda a žije v obrázcích Pavla Čecha, které jako málokteré umožňují nejen příběh číst a vidět, ale také slyšet. Žádná knížka ještě tak opravdově nevrzala a netikala, jako tato. Nebudu vám prozrazovat napínavou zápletku, stačí už jenom říct, že je kniha po vizuální stránce naprosto kouzelná a dva červotoče klepla pepka.

Občas se čenda spouštěl po pavučině dolů na zem.
Vylezl na stůl, kde ležela spousta knih.
Naučil se totiž za ty dlouhé roky číst.
Písmenka J, F a T mu šla obzvlášť dobře.
Některé knížky byly otevřené, v těch mohl dokonce
i listovat. Vlezl pod stránku, napnul všechny síly
a pomalu stránku obrátil.
Chodil podél řádků, a když četl nějaký hodně napínavý
román, ještě týden ho z něj bolely všechny nožičky.
Nejvíc se mu líbila knížka o Tarzanovi.
Létal v pralese na liánách
a Čenda si se svými pavučinami připadal jako on. 

Stránky Pavla Čecha Knihu Dobrodružství pavouka Čendy vydalo v roce 2011 nakladatelství Petrkov.

Povídá šmudle ťululum: nasypu zrní koťatům.

Fantastický svět Ivana Magora Jirouse je spousta puntíků na borůvkovém pozadí, dětský underground, půvabně ryzí poezie. Přesně ten typ knížky, který vám přibližuje koutky úst k očím. 

Františtina kohoutí píseň

Jsou kohouti barvy malin,
kohouti bledý akvamarýn,
zlataví jako včelí med
i žlutí jako sirný květ,
zelení, modří, to se ví,
taky kohouti růžoví.

Až na dvoře začne svítat,
Františka je bude chytat.

Jsou kohouti samé peří,
co jentaktak projdou dveřmi,
kohouti lehcí jako dech,
co lezou po skle na oknech,
kohouti vlhcí jako droždí,
kohouti, kteří žijou ve zdi.

Franiška je za chvíli
pochytá jak motýly.

Kohouti plavou v polívce,
kohouti spinkaj v omítce,
kohouti skáčou po šalvěji,
a potichu se v noci smějí,
kohouti vězí v hrdle láhve,
koukají z dírek na struhadle.

Ať jsou drzí nebo se stydí,
Františka je všechny vidí.
Nastrká hejna kohoutů
do velikýho kornoutu.

19. 6. 1982

Kniha Magor dětem vznikla z básniček a pohádek, které Jirous posílal svým dcerám Františce a Martě z vězení. Nejnovější vydání z roku 2011 vyšlo v nakladatelství Torst.

Té noci želví záchrany...

Vítejte na předměstí, které ve dvanácti povídkách představuje australský ilustrátor a držitel Oscara Shaun Tan. Na předměstí, kde žije vodní buvol a malý Erik, kde se zašmouraný potápěč loudá ulicemi spolu s velkou koulí básní, které lidé nedali nikomu číst, mezi domy, jež mají kouzelné vnitří nádvoří a na trávníku dugonga. To vše svázané a obalené úžasnými kresbami světa, který až na pomalované balistické rakety na dvorcích vypadá jako ten náš.

Vodní buvol

Když jsem byl malý, bydlel na prázdné parcele na konci naší ulice, tam, kde nikdy nikdo nesekal trávu, veliký vodní buvol. Většinu času prospal a kolemjdoucích si nevšímal. Jenom když jsme se u něj zastavili a požádali ho o radu, tak k nám pak pomalu přišel, zvedl levé kopyto a ukázal směr. Nikdy ale neřekl, na co ukazuje nebo jak daleko musíme jít či co musíme udělat, až tam dojdeme. Vlastně neřekl nikdy nic, protože vodní buvoli už jsou takoví, hrozně neradi mluví.

To nás všechny děsně rozčilovalo. Když už někdo začal vážně přemýšlet o poradě s buvolem, znamenalo to, že byl jeho problém opravdu velmi naléhavý a vyžadoval jasné a okamžité řešení. Nakonec jsme ho přestali navštěvovat úplně a myslím, že někdy potom odešel. Jediné, co zbylo, byla ta vysoká tráva.

Je to ale opravdu škoda, protože kdykoli jsem šli tam, kam ukazovalo jeho špičaté kopyto, vždycky nás to, co jsme tam našli, překvapilo, potěšilo a zbavilo starostí. A pokaždé jsme pak říkali totéž: "Jak to mohl vědět?"

Stránky Shauna Tana Knihu Příběhy z konce předměstí vydalo v roce 2011 nakladatelství Kniha Zlín.

A jaká je vaše nejoblíbenější dětská kniha?

Žijeme ve světě zvaném Panem, rozděleném na 12 krajů (13. byl zničen), kterému vládne Kapitol a prezident Snow. Jako připomenutí nadvlády Kapitolu se každý rok pořádají Hladové hry – zvrácená reality show, do níž je vybráno 24 teenagerů (2 z každého kraje), aby se utkali v aréně. Vítěz bere vše, poražený znamená být mrtvý. Existuje jediné nepsané pravidlo: nepojídat se navzájem.

Tohle není žádná růžová romance, ani příběh s velkým happy endem a hrdiny s nadpřirozenými schopnostmi. Tohle je skutečný příběh s upřímným koncem, uvěřitelný do posledního detailu. Něco, co je ve světě současné teenage sci-fi a fantasy spíše výjimkou. Vyvolá ve vás skutečný dojem, jen málo lze předvídat. Stephanie Meyer i Stephen King hodnotí knihy velice kladně. Neskutečné? Vítejte v nové variaci na Orwellovského bratra.

Katniss Everdeenová žije ve 12. kraji, který pro Kapitol těží uhlí a hladoví. Otec zemřel v dole, matka se utápí v žalu a dvánáctiletá sestra Prim je jí nadevše drahá. Každý den chodí tajně lovit do lesa se svým přítelem Hurikánem, každý den obchoduje na černém trhu, aby domů donesla nějakou tu veverku a chleba. Za vyšší příděly oleje a obilí přibývá v osudí více a více lístků s jejím jménem. Když ale příjde čas losovat splátce na 74. Hladové hry, náměstím se rozezní jméno její sestry. Katniss se nabízí jako dobrovolník a zaujímá její místo. Vedle ní stojí pekařův syn Peeta Mellarc, který je do ní už dlouho zamilovaný. Přípravy, výcvik, přátelství, láska i nenávist, vzdor i pocit zmaru. 24 soutěžících stojí v aréně a ví, že se brzy navzájem pozabíjí. Nechť 74. Hladové hry započnou. 

Stephen King o knize napsal, že je jako droga, nemůžete se od ní odtrhnout. Mohu jedině potvrdit. Nevznášíte se na vlnách fantazie ale opravdu dýcháte s hlavními hrdiny. Katniss umí střelit veverku do oka na sto metrů, umí hladovět, pozná pár jedlých bylin. Ale přežít znamená zabíjet, zabíjet své přátele před zraky celého Panemu. Všichni se musí dívat, ale ona to musí zažít. Ví, že musí zabít Peetu, který jí navzdory své matce hodil ohořelý chleba, aby s rodinou přežila o pár dnů déle, musí zabít Routu, se kterou se dělila o spacák, musí zabít Mlata, který ji nechal žít. 

Na celém příběhu vás zaskočí zejména jeho konec. Nemůžete tvrdit, že jste to čekali a možná budete mít lehkou depresi z toho, že to nedopadlo podle vašich přání a předpokladů. Na druhou stranu se necítíte obelháni a nakonec uznáte, že šestnáctiletá dívka, která musí zabíjet a kvůli které je zavražděno mnoho nevinných lidí, nevyjde z plamenů jako vítěz, který mává davu a neohroženě a bez pochyb vede revoluci, aby nakonec žila šťastně až do smrti.

Navzdory tomu, že je kniha hodně naturalistická a násilná (trhání končetin, smrt v přímém přenosu, miny, jaderné zbraně, vše obsaženo), nepostrádá citovou rovinu (láska k sestře, přátelství, spojenectví, milostný trojúhelník). Kniha je napsána velmi přitažlivě a dokonce v přítomném čase (což mě osobně velmi vyhovovalo). Není to typický příběh typu "pojďme zachránit svět", naopak nám ukazuje, že to není tak jednoduché. Všichni jsou si vědomi reality, kterou nelze překonat mávnutím kouzelného proutku. Konce nejsou spravedlivé a malované v zářivých barvách, vždy jsou spíše přijatelné a skutečné tak, jak jen mohou ve fiktivním příběhu být.

A malá rada na závěr: Nachystejte si po Hunger games pěknou pohádku se šťastným koncem, kde zemře tak akorát tříhlavá saň (a i ta by měla být spíš ušetřena a napravena). Bez ohledu na to, jak se může zdát příběh děsivý a pro mládež spíše nevhodný, si myslím, že se jedná o fantastické knihy, kterých byste se neměli bát. A jestli nějací rodiče prostestují proti násilí, které knihy obsahují, vězte, že je zde jasně odděleno dobro a zlo, vše je na svém místě, všeho je tak akorát (ani kapka krve navíc a beze smyslu) a na střední jsme povinně četli mnohem větší "masakrárny". Osobně bych se vůbec nebála knihy nabídnout svým náctiletým sestrám (14 a 17 let).

22. března 2012 má premiéru film natočený podle 1. dílu této trilogie.

Anotace jednotlivých dílů (SPOILERY!)

Aréna smrti

V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games – zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska… Dokáže přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit?

Vražedná pomsta

Jste hladoví po dalším strhujícím čtení? Napínavý příběh dobrodružství, útlaku a romantiky pokračuje! Katniss dosáhla vítězství v Hladových hrách aktem vzdoru proti všemocnému Kapitolu a jeho krutým pravidlům. Katniss s Peetou očekávají pomstu mocných. Překvapivé výsledky zápasu v drsné reality show však povzbudily obyvatele země Panem, aby se postavili k odporu, a v krajích se formuje odboj. Podaří se zabránit krvavému střetnutí, jehož důsledky by byly víc než hrozivé?

Síla vzdoru

Jmenuji se Katniss Everdeenová. Proč nejsem mrtvá? Měla bych být. Proti všem očekáváním přežila Katniss hladové hry dvakrát, ale ani poté nemá klid. V zemi Panem vypuklo postání. Kapitol je naštvaný a chce pomstu. Kdo by měl za nepokoje zaplatit? Katniss. A co je nejhorší? Prezident Snow dal jasně najevo, že v bezpečí není vůbec nikdo… Bude připravovaná revoluce v čele s Katniss úspěšná? Cena může být hodně vysoká…

Knihy vydalo nakladatelství Fragment v roce 2010 a 2011. Oficiální české webové stránky trilogie najdete ZDE.

Naposledy jsem u knížky brečela, když umřel Brumbál. Když jsem četla první díl Harryho Pottera (bylo to asi 3 týdny po jeho prvním vydání), byla jsem skoro stejně stará jako on... nikdo ho neznal. Před Harrym Potterem jsem po dobu mé základní školní docházky přečetla naprosté minimum knih (většinou pouze z donucení ze strany školy). Knihy o Harrym Potterovi jsem četla každou minimálně 3x. Vlastním úplně první vydání Kamene mudrců, kde jsou ještě zmiňovány bertíkovy lentilky namísto fazolek. U pana Maliny na Vsetíně jsem o každou knížku škemrala už 3 dny před vydáním a koupila si malý kalendářík, abych si mohla zaznačit, kdy vychází. Harry Potter byl první kniha, za kterou jsem utratila vlastní peníze. Tyto knížky nikdy nikomu nepůjčím. Harry Potter mě naučil chodit do školy bez spaní a těšit se z toho, že má nějaká kniha 700 stránek. S mapou Bradavic jsem vyhrála svoji první výtvarnou soutěž a dostala koloběžku. Nikdy jsem nevlastnila žádné reklamní předměty, hůlky, pouzdra s podobiznou, nevyvěsila jsem si ani žádný plakát. Komerce (kromě filmů) mě zcela minula (i když teď tajně toužím po návštěvě theme parku). Harry Potter je můj naprosto nejoblíbenější příběh ze všech. Za celých těch skoro 12 let ho nikdy nic nepřekonalo. 

13-year-old Jamie Vidumsky: “Harry, Ron and Hermione taught me that even the best of friends can fight and make up. Sirius Black taught me that there’s more to people than just good and bad. Professor Remus Lupin taught me that chocolate can make anything better. Severus Snape taught me that in the end, helping others is worth it, no matter the cost.”

Marek Prokop se asi před měsícem na Facebooku ptal, zda si myslíte, že existuje generace Harryho Pottera. Většina lidí si to nemyslela. Někteří se dokonce děsili, a psali, že doufají, že ne. Asi mě to urazilo... nevím. Každopádně zde můj vzkaz: Patřím ke generaci Harryho Pottera, jsem člověk, kterému Harry Potter opravdu významně ovlivnil život (třeba jen tím, že mě vrátil zpátky ke čtení... a koukejte, kde jsem dnes:) a jsem za to ráda. A možná jsem generací sama pro sebe, no a? Nikdo za mě přece nemůže rozhodnout, ba dokonce soudit to, k čemu se hlásím. Možná i díky Harrymu Potterovi ze mě vyrostl člověk, na kterého jsem většinu času pyšná (a to zrovna neběhám po ulici s hůlkou a nevykřikuju Avada kedavra, ani ze mě není žádný psychotik žijící mimo realitu). Musím se zde veřejně podepsat pod názor Honzy Jukla (ředitel knihovny v Poličce... a dost boží ředitel), který na Národním semináři NAKLIV mluvil o tom, že by si přál, aby děti četly Harryho Pottera, neboť je to kniha, která v sobě nese silné morální vzorce. Přátelství, boj dobra a zla, lásku, lži i smilování, smrt blízkého člověka, morální dilemata, zradu, politická podobenství.. to vše příběh Harryho Pottera nese a interpretuje. Podle mého názoru interpretuje velmi dobře. Speciální poklona patří také překladatelům. Slova jako famfrpál, mozkomorové, Brumbál nebo škrkny se nikdy nezapomenou.

Příběh, který vznikl ve vlaku na cestě mezi Manchesterem a Londýnem, je přesně tím jedniným, který bych sebou brala na pustý ostrov. A by ten celý článek nebyl až zas tak vážný, vytáhla jsem pro vás pár zajímavostí ze světa Harryho Pottera, které mě zaujaly:

• Bradavický vlak, kterým se studenti dopravují z Londýna do školy, vyjíždí z nástupiště devět a tři čtvrtě na King's Cross Station. Rowlingová zde vyšla z britské legendy, podle které je pod 10. nástupištěm pochováno tělo jednoho z keltských válečníků, a také proto, že se na King's Cross Station seznámili její rodiče. 
• Kromě Flamela je jedinou skutečnou postavou v knihách Natalie McDonaldová, studentka zařazená do Nebelvírské koleje. Tato Harryho fanynka poslala autorce e-mail, ta však stihla odepsat až den poté, co dívka zemřela na rakovinu. Po její smrti udržovala Rowlingová kontakt s její matkou a rozhodla se zařadit ji do čtvrtého dílu.
• Příznivci Vladimira Putina nařknuli tvůrce filmových adaptací, že při ztvárnění postavy skřítka Dobbyho vyšli ze vzhledu tohoto ruského prezidenta.
• Série o Harry Potterovi vyvolala celou řadu sporů. Podle Americké asociace knihoven patří od roku 1998 tyto knihy mezi nejžádanější. Stížnosti směřují často k tomu, že knihy podporují okultismus, satanismus, jsou násilnické a obsahují motivy kritizující rodinný život. Některé křesťanské spolky ve Spojených státech je proto zavrhují coby přímou propagaci čarodějnictví. Knihy kritizoval i současný papež Benedikt XVI. v době, kdy byl ještě kardinálem. Na druhou stranu řada církevních hodnostářů knihy naopak podpořila. Stížnosti věřících byly parodovány např. v seriálu Simpsonovi, kde věrný křesťan Ned Flanders předčítá Harryho Pottera svým dětem, přičemž příběh uzavírá slovy „a tak se Harry Potter propadl se všemi svými kouzelnickými kamarády do pekla za provozování čarodějnictví.“ Synové pak zatleskají a Ned vhodí knihu do krbu.
• Avada kedavra pochází z armeické fráze Abhadda kedhabhra, což znamená zmizet, jako tento svět
• Filchova kočka paní Morrisová je pojmenována podle postavy z knihy Mansfieldské panství Jane Austenové.
• Gandalf se objevuje v Brumbálově studovně v kolekci významných čarodějů (v druhém díle).
• Abyste se z červené budky dostali na ministerstvo kouzel, musíte vytočit číslo 62442. Pod těmito čísli se na klávesnici klasického starého mobilu skrývá slovo "magic". (zapomeňte na smartphony:)
• Fread a George se narodili na apríla.
• V Británii je (jen) 3000 čarodějů.
• J. K. Rowlingová, Harry Potter a Daniel Radcliffe mají narozeniny ve stejný den.

Sedím takhle na semináři v sále plném knihovníků z veřejných knihoven. Na pódiu stojí postarší dáma a přednáší. Za chvíli se familiérně opře o pultík, poposune si kousek brýle a povídá: "Stejně to moc rádi nevidíme, jak si ty děcka pořád půjčují toho Harryho Pottera nebo Stmívání." Všichni souhlasně pokyvují a já jdu do kolen. WTF?

Nebudu se tady rozčilovat nad tím, že nějaká paní za pultem přemlouvá teenagera, aby četl "kvalitní beletrii", popř. nesouhlasně mručí, když knížku podobného typu projíždí čtečkou a tajně si říká "jen se styď, barbare". Dnes bych chtěla pomoci těm, kteří jsou takoví machři, že nejenže s úsměvem takové knihy půjčují, ale ještě by rádi doporučili nějaké podobné. Jen to prostě moc neumí... (Skryté tipy na Vánoce included) Ostatně někteří z těch machrů mě k napsání tohoto přípěvku významně popostrčili.

Upíři, vlkodlaci, duchové, andělé, zombie, kožoměnci, víly, vše řízlé romantikou a napětím a nabídnuto v kulisách dnešního světa. V žánru urban fantasy vychází perly i brak. Mnozí se chtějí svézt s tímto trendem, takže ten brak občas lehce vítězí. Ale co... i brak se čte a navíc, kdo jsme, abychom mohli třídit zrno od plev? Co je pro mě blbost je pro jiného poklad v domácí knihovně. Podívejme se tedy na 10 zajímavých kusů.

Briggs Patricia: Mercedes Thompson

Mercedes je automechanička, bydlí v polorozpadlém přívěsu, vlastní starého rabbita, několik tetování a občas se promění v kojota. Jejím sousedem je alfa místní vlkodlačí smečky, zaplétá se s upíry, duchy a dalšími fae (obecné označení pro nadpřirozenou bytost). Tak trochu detektivka, tak trochu romance, tak trochu hrdinka, která se s tím moc nepáře. Nečekejte žádnou Barbie, možná se spíš trochu umažete od oleje. Tohle je určitě knížka spíš pro starší, a pokud je někdo zarytým fanouškem jsem-bůh-a-miluju-tě-navěky Edwarda, tak tohle není ta správná přestupní stanice. Nedávno vyšel 6. díl série s názvem Říční znamení.

Thurman Rob: Kal Leandros

Na tuhle sérii už jsem psala i recenzi, takže se nebudu opakovat. Do výběru jsem ji zařadila, protože je to jedna z mála, která se asi víc hodí pro kluky (resp. se také hodí). Nedávno vyšel 6. díl s názvem Blackout.

Mead Richelle: Pokrevní pouta

Ve světě upírů patří Richell Mead a její knihy ke špičce. Chytrý a napínavý příběh, různá prostředí, noví hrdinové, nový svět, něco, co se pořád dokola neopakuje. Dva druhy upírů, jedni strážci, "úklidová četa" plná alchymistů a do toho se vám ještě motají lidé. Pokrevní pouta jsou volným pokračování série Vampýrská akademie, kterou určitě moc doporučuji. Zhruba od 3. dílu už to není ani moc dětské čtení:) 

Stiefvater Maggie: Vlci z Mercy Falls

Vlci z Mercy Falls jsou čistě romantický příběh, ale opravdu příjemně a poeticky romantický, hodně čistý, možná trochu naivní. Kdyby měl barvu, bude bledě modrý. Grace pozoruje z okna vlky, Sam (jako vlk) pozoruje z lesa Grace a bojí se, že tento rok se v létě už možná nepromění zpátky. Kdybych měla malé holce dát něco pěkného na čtení, bude to tahle kniha. Nedávno vyšel poslední díl série s názvem Splynutí.

White Kiersten: Paranormálové

Chyběla nám tu typická bárbína. Tak tady ji máme, představuji vám Evie. Pracuje v Mezinárodní agentuře pro zadržování paranormálů, její nejlepší kamarádkou je mořská panna, líbí se jí kluk, který je z vody a nosí kozačky se zebrovaným vzorem. Pohodička. Rozhodně ale ne úplně stupidní pohodička. Co se stane, když člověk uteče odněkud, odkud se utéct nedá? Právě vyšel první díl série s názvem Zlodějka duší.

Caine Rachel: Upíři z Morganville

V zahraničí zrovna vychází 12. díl, u nás začínáme jedničkou Prokletý dům. Claire šikanují spolužačky na kolejích, takže se rozhodne najít si bydlení mimo kampus. Podaří se, jeden její spolubydlící je ale duch a celé město se hemží upíry, kteří ovládají všechno a všechny, nemůžete odejít, nemůžete zůstat. Příjemně napínavý příběh:)

Smith L. J.: Tajný kruh

L. J. Smith vydává jednu sérii za druhou. Možná znáte její Upíří deníky, které mají výborné seriálové zpracování (předčí knižní předlohu). Podle série Tajný kruh už také vznikl seriál a na světě je už první řada. Tentokrát ale žádní upíři, ale čarodějnice z New Salemu. Nedávno vyšel závěřečný díl série s názvem Moc. Je to hodně teenage.

Kate Lauren: Andělé

Další romantická teenage záležitost se zajímavou zápletkou. Daniel je anděl (už dlouho) a je tak trochu prokletý. Neustále potkává reinkarnace dívky, která se v současném životě jmenuje Luce. A koloběh je jednoduchý, potká, zamiluje se, ona umře. Narozdíl od Luce si ale pamatuje všechny její předchozí životy. Boj dobra se zlem, snaha se tentokrát držet dál a nenechat ji umřít, snaha ho přimět zůstat a přežít. Právě vyšel druhý díl s názevm Muka.

Neomillnerová Petra: Tina Salo

Vraťme se zase k dospělým. Nemohu nedoporučit klasickou českou upířinu od Petry Neomillnerové s (ne)sympatickou upírkou Tinou, která vysává Prahu. Drsná? Nebojácná? Trochu sadistická? Asi ano. Hlavně ale dobrá upíří detektivka. Tinu Salo znovuvydává Brokilon, naposledy 3. díl s názvem Past na medvěda.

Hamilton Laurell K.: Anita Blakeová

V zahraničí zrovna vyšel 20. díl. Děsí vás to? Skalní fanoušky ani ne. V USA dostává vampyrismus punc legality a upíři jsou zde téměř plnohodnotnými občany. Kolem pobíhají nejenom vlkodlaci, ale také krysodlaci, tygrodlaci a další druhy. Anita oživuje mrtvé. Nenechal nebožtík závěť? Zavoláte Anitě a ona se zeptá. Jednoduché. Kromě toho pracuje také jako policejní expertka pro paranormální jevy. 9. díl má u nás název Obsidiánový motýl. Zhruba od 6. dílu by to mělo mít nálepku "Nevhodné pro mládež do 18 let".

Pokud chcete zůstat v kurzu, doporučuji stránku Děti noci a shop Fantasya.
foto: Valentina Kallias